Škůdci

Historie využívání dřeva jako stavebního materiálu je stará již několik tisíc let. Také dnes můžeme při pohledu na stoleté stavby obdivovat přirozenou krásu dřeva spojenou se zručností starých tesařských mistrů. Přestože tento přírodní materiál může přetrvat staletí, často bývá obětí biotických škůdců a abiotických činitelů způsobujících jeho degradaci.

Mezi biotické škůdce dřeva řadíme:

  • dřevokazný hmyz
  • dřevokazné houby
  • plísně

Dřevokazný hmyz
Destrukcí dřevní hmoty způsobují larvy které ji po dobu svého vývoje konzumují a vytváří za sebou charakteristické chodbičky, podle jejichž velikosti a tvaru lze rozeznat druh hmyzu.

Dřevokazný hmyz můžeme rozdělit do dvou hlavních skupin:

1. Hmyz kladoucí vajíčka pod kůru kmenů. Mezi nejznámější druhy patří kůrovci, krasci, pilořitky. Mnohdy se dostanou s neproschlým dřívím do staveb kde dokončí svůj vývoj. Další generace již stavební konstrukce nenapadá.
2. Hmyz kladoucí vajíčka do trhlin a štěrbin odkorněného dřeva. Nejrozšířenější v zabudovaných dřevěných konstrukcích jsou zástupci  červotočů a tesaříků.

Životní požadavky biotických škůdců

  • Biotičtí škůdci vyžadují ke své destrukční činnosti tři podmínky: vhodnou teplotu, vhodnou vlhkost a přístup vzduchu. V našich klimatických podmínkách se teploty pohybují po většinu roku v příznivém rozmezí, vzduch se v dřevěných konstrukcích nachází vždy. Napadení dřeva biotickým škůdcem je v přímé souvislosti s jeho vlhkostí.
  • Obsah vody v substrátu je tedy limitujícím faktorem biologické koroze.
  • Vlhkost v %: minimální – houby 18-30 hmyz 10-12
  • optimální – houby 25-50 hmyz 25-30
  • maximální – houby 40-65 hmyz 60-80
  • Proto účelnou, ekonomickou a dlouhodobou ochranu dřeva je možno dosáhnout stavebně konstrukčními úpravami zabraňujícími zvlhnutí zabudované dřevěné konstrukce společně
  • s chemickou ochranou vhodnými insekticidními a fungicidními látkami účelně zvolenou technologií.

Nejčastější druhy:


Tesařík krovový 
(Hylotrupes bajulus )   

tesarik_krovovy

Délka těla 7 – 21mm.

Jedná se o nejvýznamnějšího škůdce dřeva, který napadá především zabudované dřevěné konstrukce.

Tesařík krovový má ploché černé tělo, na štítu jsou viditelné dvě lesklé skvrny. Hlava je poměrně hustě tečkovaná, tykadla má narozdíl od jiných tesaříků poměrně krátká, nepřesahující polovinu délky těla. Krovky jsou lehce vypouklé, ke konci se postupně zužují. Samička má štít výrazně širší než sameček a liší se rovněž kladélkem umístěným na zadečku.

Dospělí brouci se líhnou od května do září. Samička žije 8 – 25 dnů a naklade celkem až 290 vajíček. Vajíčka klade do trhlinek ve dřevě. Z vajíček se líhnou  bělavé larvy, s tmavě hnědou hlavou. Larva, podle stáří 2mm až 30mm velká, prodlouží při optimálních podmínkách chodbičku za jednu hodinu o svou délku. Během svého vývoje larvy vyžírají dřevo a chodbičky za sebou zaplňují drtinami s výkaly. Larvy většinou rozežírají povrchové vrstvy dřeva (bělové dřevo), při intenzivnějším napadení se však zavrtávají hlouběji a rozrušují tak i dřevo jádrové. Tato skutečnost způsobuje že povrchová aplikace likvidačních prostředků je málo účinná.

Vývojový cyklus je značně rozdílný, co se týče jeho délky, závisí na druhu dřeviny, teplotě prostředí, vlhkosti dřeva a na početnosti larev. Larvy v jádrovém dřevě se vyvíjejí mnohem pomaleji než ve dřevě bělovém a to vzhledem k jeho odlišnému chemickému složení. Doba vývoje kolísá mezi 2 – 11 lety, někteří autoři udávají až 15 let.

Po ukončení vývojového cyklu se tesařík krovový zakuklí těsně pod povrchem dřeva. Dospělý tesařík krovový zanechává za sebou oválné výletové otvory o rozměrech 5 – 6 x 3 – 4mm, mohou však mít šířku až 10mm.

 

Tesařík fialový (Callidium violaceum)

tesarik_fialovy

Délka těla 10 – 15mm.

Dospělí brouci jsou fialově až modře zbarvení, nohy, zadeček a tykadla jsou hnědé. Tykadla ani u samečků nedosahují délky těla.

Tesařík fialový je technický škůdce dřeva stejně jako tesařík krovový, který napadá zabudované dřevěné konstrukce. Podobně jako tesařík krovový napadá přednostně neodkorněné dřevo, ale narozdíl od něj napadá i čerstvě poražené dřevo. Brouci se rojí hlavně v květnu a červnu.

Z nakladených vajíček se vylíhnou larvy, které vyžírají v povrchové běli celé plochy a před zakuklením se zavrtávají hluboko do dřeva. Larvy jsou bílé, hlava je rovněž bílá s pigmentovaným černým předním okrajem. Délka dospělé larvy je přibližně 25mm, šířka 6mm.

Těsně před zakuklením se chodbičky larev obracejí k povrchu. Výletové otvory dospělých brouků jsou oválné, ale poněkud menší než zanechává tesařík krovový 4 – 6 x 2 – 3mm.

 

Červotoč proužkovaný (Anobium punctatum)

Cervotoc prouzkovany

Červotoč proužkovaný je typický škůdce obytných domů, ale žije i ve volné přírodě. Napadá především jehličnaté dřevo. Nejčastěji se usídluje v nábytku, lištách, stropních trámech, okenních rámech a podlahách. Dospělý červotoč proužkovaný je velký 3 – 5mm a 1,2 – 1,7mm široký. Tělo je válcovité, přední část štítu překrývá hlavu natolik, že je málo znatelná. Je jednobarevně hnědý až černý, pouze nohy a tykadla jsou poněkud světlejší. Krovky jsou protáhlé, je na nich 10 tečkovaných rýh.

Dospělí brouci vyletují ze dřeva v červnu a červenci. Žijí pouze krátkou dobu (6 – 28 dnů) a po celou dobu života nepřijímají potravu. Během rojení dochází k páření brouků a krátce potom začínají samičky klást vajíčka do trhlin a skulin dřeva ( na drsnější plochy), a to většinou do dřeva, kde se vylíhly předchozí generace.Tato volba zřejmě souvisí se specifickou vůní napadeného dřeva a extrementů, která samičku láká.  Na rovná, zdrsnělá místa klade samička vajíčka jednotlivě, ale do štěrbin, nebo starých chodeb ve skupinách po dvou až pěti, jako by zastrkovala vajíčka mezi vlákna dřeva. Na stejné místo, může klást vajíčka i několik samiček. Vajíčka má červotoč proužkovaný protáhlá, bělavá, kolem 0,5mm dlouhá a 0,2mm široká. Na dřevě je lze najít jen lupou. Jedna samička klade v průměru 20 vajíček, avšak v příznivých životních podmínkách 50 až 80.

Larva se vylíhne po 12 – 20 dnech, zavrtává se do dřeva, hlodá chodbičky, které jsou převážně orientovány podél vláken. Chodbičky za sebou larvy pevně ucpávají výkaly smíchanými s dřevěnými drtinkami. Během vývoje se larva několikrát svléká. Délka dospělé larvy dosahuje 4mm a šířka její chodby v této době bývá kolem 2 – 2,3mm. Larva se po dokončení vývoje zakuklí v blízkosti vnější plochy dřeva, často až těsně pod povrchem.

Výletové otvory dospělých brouků jsou kruhovité o průměru 1,5 – 2mm. Vývojový cyklus trvá od 6 měsíců až do tří let v závislosti na teplotě a vlhkosti dřeva.

Červotoč proužkovaný způsobuje poškození, které vede často k úplnému zničení předmětu nebo dřevěné konstrukce při velkém množství larválních chodeb se dřevo proměňuje v prachovitou drť – červotočinu. Je to způsobeno hlavně tím, že se ve dřevě vyvíjí celá řada generací.

Aktivní napadení, které způsobuje červotoč (tzn., že hmyz je ve dřevě přítomen) se projevuje přítomností žlutých sypkých pilinek v chodbičkách larev i pod výletovými otvory ve dřevě. Přítomnost červotoče se pozná také podle zvuku, který připomíná jemný tikot hodinek. Naproti tomu při starším neaktivní  napadení je požerek larev zbarven okrově až dohněda a je celistvější nebo úplně slepený.

 

Červotoč umrlčí (Anobium pertinax)

Cervotoč umrlci

Červotoč umrlčí je poněkud větší než červotoč proužkovaný ( 4 – 5mm). Celé tělo je černohnědé, jen na štítu u obou zadních rohů jsou přítomny zlatožluté skvrnky. V ostatním se červotoč umrlčí podobá červotoči proužkovanému.

Červotoč umrlčí se objevuje brzy z jara, nejpočetnější jsou v květnu a v červnu. Dospělci tohoto druhu vedou noční způsob života. Vývoj larev je podobný jako u červotoče proužkovaného, nejčastěji 2 – 3 roky v závislosti na vlhkosti dřeva a teplotě.

Výletové otvory dospělých brouků jsou rovněž kruhovité, ale větší než způsobuje červotoč proužkovaný ( průměr 2,5 – 3mm).

Červotoč umrlčí napadá dřevo, které je zabudováno ve stavbách již několik let. Čerstvé dříví nenapadá.

Napadá především dřevo v místech vystavených působení zimních mrazů. Ve zděných obytných domech se usídluje na střešních trámech, v záklopech stropů, v podlahových prknech. Napadá konce trámů, v místech uložení do venkovních stěn, zejména v místech, kde zatéká. Nábytek obvykle nepoškozuje.

 

 

 

Červotoč peřenitý ( Ptilinus pectinicornis) 

Cervotoc perenity


Červotoč peřenitý se od ostatních červotočů liší tvarem tykadel.  U samečka připomínají řídký hřebínek, samička má tykadla menší. Brouci tohoto druhu jsou černohnědě zbarvení. Jejich délka je 3 – 5mm. Červotoč peřenitý je nejaktivnější koncem května a června, ale vede velmi skrytý způsob života, a jen zřídka se objevuje na povrchu dřeva. Stává se, že brouci několika postupně se vyvíjejících pokolení vůbec neukazují a jsou trvale uvnitř dřeva. Tam přijímají larvy potravu, vyvíjejí se v kukly, rodí se brouci, páří se a kladou vajíčka. Červotoč peřenitý napadá převážně nábytek zhotovený z listnatého dřeva.

 

Další dřevokazní škůdci:

cervotoc_hnedy

Červotoc hnědý

drevokaz_carkovany

Dřevokaz čárkovaný

drevokaz_carkovany

Hrbohlav

korovnik_dubovy

Korovnik dubový

lesan_dubovy

Lesan dubový

lesan_hnedy

Lesan hnědý

mravenec_drevokaz

Mravenec dřevokaz

nosatec

Nosatec

piloritka_fialova

Pilořitka fialová

piloritka_fialova

Pilořitka velká

tesarik_drobny

Tesařík drobný

tesarik_hnedy

Tesařík hnědý

vsekaz_zhoubny

Všekaz zhoubný

tesarik_obecny

Tesařík obecný

tesarik_skladistni

Tesařík skladištní